Ačkoli většina tvorů, které považujeme za inteligentní – psi, delfíni, vrány – má mozek, někteří mořští živočichové se bez nich v pohodě obejdou. Medúzy, hvězdice, ježovky a mořské sasanky nemají centralizované shluky nervových buněk, které nazýváme mozky. Prokazují však úžasné schopnosti získávat potravu, vyhýbat se nebezpečí a inteligentně reagovat na své prostředí. Takže tito „bezmozkoví“ tvorové skutečně „myslí“?
Tato otázka vyvolává mezi vědci fascinující debatu o tom, co je to myšlení. Ukazuje se, že i bez centralizovaných mozků má mnoho zvířat složité nervové systémy schopné složitého chování.
Místo mozku mají medúzy, mořské sasanky a podobná zvířata rozházené nervové sítě. Jde v podstatě o propojené sítě neuronů rozprostřených po celém jejich těle, soustředěné podél chapadel. Tato decentralizovaná síť umožňuje těmto organismům zpracovávat informace o smyslových podnětech a iniciovat koordinované reakce, jako je plavání, bodnutí, krmení a svalové kontrakce. Představte si to spíše jako komplexní systém senzorů a odezvy než jako centrální velitelské stanoviště.
Překvapivě tento jednoduchý design podporuje komplexní učení. Vědci prokázali, že mořské sasanky jsou schopny vytvářet asociativní vzpomínky. Vycvičili tyto mořské sasanky, aby spojily neškodný záblesk světla s mírným elektrickým výbojem. Koneckonců jen světlo způsobilo jejich smrštění – jasný důkaz naučené asociace. Jiná studie ukázala, že mořské sasanky dokážou po opakovaných interakcích rozpoznat i geneticky identické sousedy, čímž změkčují jejich agresivní teritoriální chování vůči „příbuzným“. To vypovídá o schopnosti odlišit se od cizích lidí.
Další důkazy pocházejí z medúz v krabici. Experimenty ukázaly, že dokážou spojovat vizuální podněty s fyzickými vjemy, jako je narážení do předmětů, čímž se zlepšují jejich schopnosti navigace v překážkách. Někteří vědci dokonce tvrdí, že k učení může docházet na úrovni jednotlivých neuronů!
Takže pokud tito tvorové projevují učení a paměť – rysy často spojené s myšlením – měli bychom je považovat za myšlení? Tato otázka nás zavádí do filozofické sféry, protože samotné „myšlení“ nemá žádnou obecně přijímanou definici. Vědci mají tendenci používat termín „poznávání“, který zahrnuje širší schopnosti zpracování informací, jako je rozpoznávání vzorů, rozhodování a formování paměti.
Je-li kognice chápána jako jakákoliv změna chování, která přesahuje základní reflexy, pak to tato zvířata bez mozku jistě demonstrují. Otevřenou otázkou však zůstávají komplexnější kognitivní schopnosti – potenciálně související s vědomím nebo sebeuvědoměním.
Samotný fakt, že tato zvířata prospívala po stovky milionů let bez mozku, zatímco nespočet druhů s mozkem vyhynulo, naznačuje, že jejich decentralizované nervové systémy jsou pozoruhodně účinné při přizpůsobování se měnícím se podmínkám prostředí. Možná se „myšlení“ může projevit v různých formách, které přesahují naše chápání zaměřené na člověka.
